neděle 29. ledna 2017

Return to Ommadawn – skutečný návrat k Ommadawnu, nebo jen pouhý závan nostalgie?

Když začátkem prosince minulého roku oznámil Mike Oldfield, že dokončuje nové album Return to Ommadawn, vlna nadšení mezi jeho fanoušky na sebe nenechala dlouho čekat.
Jak už název alba napovídá, Return to Ommadawn má být návratem k prvním albům ze 70. let, především k samotnému Ommadawnu. Netřeba zastírat, že bych zůstal stát stranou vlně nadšeného očekávání. Jeho alba ze 70. let považuji za úžasná, dosud nepřekonaná díla, pokaždé, když si je poslechnu, objevuji v nich něco nového. Ommadawn není výjimkou. Bohužel netrvalo dlouho a mé nadšení z možného návratu k těmto albům vystřídala značná nedůvěra. Zvláště po poslechu krátkého sestřihu z Return to Ommadawn, který zazněl v pořadu ‎Sean Allison‎a na BBC 2.
Úvodní tóny Return to Ommadawn začaly slibně. Jakmile však došlo na úryvek z finále první části, zapůsobilo to na mě jako studená sprcha. Až později jsem si přečetl v jenom z nedávných rozhovorů, že Oldfield nahrával všechny nástroje sám, bez přizvání hostů. V případě Tubular Bells tento přístup může fungovat, u Ommadawnu však rozhodně ne. O divokém bubnování jihoafrického souboru Jabula (tak, jak tomu bylo v originále, koneckonců i na albu Amarok) jsem si mohl nechat zdát, o nových vokálech Clodagh Simonds zrovnat tak – mistr použil její vokály z původního Ommadawnu, akorát je zde nahrál pozpátku. Od nového alba bych prostě očekával mnohé, jenom ne takovou lacinou recyklaci, která by se skoro dala považovat za hudební trolling. Finále první části graduje vůbec trochu nuceně, opět selhává v porovnání se starým dobrým Ommadawnem, kde postupná gradace se vší přirozeností dokázala v závěru Part I uvolnit obrovské kvantum energie, umocněné výkřiky Oldfieldovy elektické kytary (dodnes z toho zvuku mrazí). Ta sice v RtO nakonec rovněž zazní, společně s výrazným doprovodem akustické kytary, její melodická linka však postrádá hlubší nápad, spíše jen tak přešlapuje na místě.
Po poslechu úryvku na BBC 2 jsem byl tedy vůči novému albu mnohem skeptičtější. Setrval bych v tomto postoji i do dnešních dnů, nebýt nedávné příležitosti k audio ochutnávce druhé sklady RtO, Part II. Stojí totiž opravdu za poslech, i přesto, že je také původnímu Ommadawnu na míle vzdálená – depresivní či melancholické pasáže bychom zde hledali s velkými obtížemi, protože RtO je oproti svému předchůdci o poznání pozitivnější. Roztomilou, až dětinskou naivitou některých melodických motivů připomíná mnoho předešlých Oldfieldových počinů a není to vůbec na škodu. V závěrečné pasáži pak upoutá chytlavá melodie ne nepodobná galicijským muñeirám. Použití krátého úryvku z On Horseback je vtipnou perlou před finálním vrcholem Part II a hodnotu celé skladby rozhodně nesnižuje. Oproti recyklovaným vokálům Clodagh Simonds nenabývá posluchač dojmu, že se Oldfield snaží z původní stopy vytřískat co nejvíc nových motivů.
Druhou část RtO bych si s chutí poslechl znovu a na tu první raději zapomněl. Přečetl jsem si pochopitelně i reakce ostatních fanoušků na nové dílo. Setkal jsem se zajímavým názorem, že "název Return to Ommadawn udělá albu spíše medvědí službu" (od uživatele corwin78 na diskuzním fóru Tubular World). S tím nelze než souhlasit. O skutečný návrat k Ommadawnu se nejedná, možná jen o jeho zdánlivou iluzi. Není nutné připomínat, že fanoušky snad nejvíce obdivované album Amarok vzniklo kdysi právě z Oldfieldovy myšlenky navázat na Ommadawn. Při jeho nahrávání se koneckonců sešla i stejná sestava muzikantů, včetně zpěvačky Clodagh Simonds, bubenického souboru Jabula i dudáka Paddyho Moloneyho. Sice z toho nevznikl Ommadawn II, ale Oldfieldova snaha vydat se ještě alternativnější a (v dobrém slova smyslu) šílenější cestou v podobě Amaroku slavila úspěch právě u skalních fanoušků. Return to Ommadawn na zmíněná alba svou dokonalostí nenavazuje, pouze se za nimi ohlíží jako nostalgická vzpomínka. Ke špatnému hudebnímu počinu má daleko, k dokonalosti mu však také něco schází.

Obal Return to Ommadawn [zdroj: profil alba na Amazonu]

Žádné komentáře:

Okomentovat