úterý 24. února 2015

Irský trad v našich zeměpisných šířkách tak trochu přežívající aneb Pár poznámek k úvodu únorové Revue

Čas od času se v Revue na stránkách Bernards.cz objevují postřehy a připomínky, které se týkají tuzemských kapel zaměřených na irskou tradiční hudbu. Václav Bernard, autor příspěvků a vůbec veškerého obsahu těchto stránek, sleduje domácí "irskou" scénu už dlouhodobě a jakožto pořadatel mnoha akcí (BSS, céilí, svatopatrickovské večery...), je vlastně též její součástí. O místních kapelách má za ty roky přece jenom přehled, takže odstavce, které tomuto tématu ve své Revue věnuje, mají co do obsahu svou váhu.
Hned v úvodu únorové Revue je Vaškem poukázáno na skutečnosti, kterou si snad uvědomuje většina lidí aktivních v této "branži" - irský trad u nás není kdovíjak populární, tudíž i kvalitnější kapely (= s interpretací jigů a reelů na dobré úrovni) mají problém naplnit menší kluby.
Po tom, co jsme s Dálachem na začátku února odehráli koncert ve Staré Pekárně, bych možná mohl sebevědomě napsat, že se mě (event. naší kapely) Vaškův text netýká. Přišlo si nás tam totiž poslechnout více než 50 lidí, což už nepovažuji za malou účast. Jenomže si tak trochu uvědomuji, jak je štěstěna vrtkavá. Koncertovat v klubu, kde počet posluchačů sotva převyšuje počet účinkujících, to může nastat opravdu snadno. I s takto slabě navštěvovanými koncerty mám svou zkušenost (na jednom z nich byl mimochodem i Vašek Bernard osobně:-))...
Ale popořadě. Poznatků, vztahujících se k domácí scéně irské tradiční hudby, uvedl autor Revue hned několik. Zde se zaměřím na ty, u nichž mám pocit, že bych se k nim měl z mnoha důvodů vyjádřit:

I dobře zahraný instrumentální set může nudit
Ano, pokud hudba z pódia osloví tanečníky a přitáhne je na parket, nemusí to nutně znamenat, že bude mít u laického posluchače úspěch. Precizně provedená ornamentace, frázování, vytváření melodických i rytmických variací, za to všechno se muzikant může často pochválit až doma v koupelně před zrcadlem, protože běžný posluchač tyto prvky v hudbě většinou ani nepostřehne. Chce se hlavně bavit. Záleží pak na interpretovi, jak se tohoto "úkolu" zhostí. Buď bude chrlit z pódia nacvičená gesta a úsměvy (barbíny s elektrickými houslemi a vybaveným hrudníkem mají v tomto nespornou výhodu), nebo se více ponoří do hudby a podá ji publiku tak, že bude jeho zapálenost pro hru naprosto uvěřitelná. Kontakt s publikem je samozřejmě důležitý. Součástí tohoto kontaktu by měl být i pomyslný signál vysílaný interpretem, který sděluje publiku, že je irský trad skvělý a dá se na něj pařit. Na pódiu se to bez pařby (kalby, řádění...) prostě neobejde.  
Další možností, jak domácímu obecenstvu přiblížit ostrovní repertoár, je střídání instrumentálních setů s písněmi. V rámci středoevropských podmínek se jedná nejspíš o nutnost, protože instrumentálky u nás nevydrží poslouchat skoro nikdo (možná jazzoví posluchači, ale pro ně může být irský trad zase příliš jednoduchý:)).

"Propracované" průvodní slovo není od věci
Z vystoupení irských muzikantů jsem si, stejně jako autor Revue, všiml, že delší průvodní slovo mezi sety opravdu neuškodí, spíš naopak. Irové mají v tomhle jednu nespornou výhodu - rádi vtipkují, neberou se tolik vážně, skoro bych tuto jejich vlastnost označil za součást irské "národní" povahy. Slovní shazování a utahování si z ostatních je u nich v hospodách vítanou kratochvílí, stejně tak se dovedou navzájem "častovat" i na pódiu. Ale není to pouze a jen o humoru. Podávají především adekvátní informace o tom, co hrají.
V našem středoevropském prostředí je, až na pár výjimek, "mluvená" součást vystoupení zatím na slabší či horší úrovni. U extrémních případů jsem si dokonce říkal, jestli by nebylo lepší, aby kapela na pódiu jen hrála a na uvádění se vykašlala úplně. Dodnes si pamatuji větu "Další jig se jmenuje Monagen [uvádím v podobě, v jaké to houslistka vyslovila], nevíme, co to je, ale asi to bude nějaké místo". Upřímně, nemyslím si, že by měl interpret irské trad. hudby umět vyjmenovat všech 32 hrabství na ostrově, ale není k zahození vědět, že Monaghan je jedno z nich a že se "gh" vyslovuje jako "h". Touto ukázkovou neznalostí se lze akorát ztrapnit a nezachrání to pak ani vyprávění historek z pobytu na letní škole v Miltown Malbay.
Dále bych jako posluchač na koncertě velmi ocenil, kdybych už nikdy nezaslechl "Teď vám zahrajeme takovou... Hospodskou". Až mi jednou kvůli stejně či podobně vyřčené hovadině vyletí půllitr z ruky a dopadne do míst, kde stojí osoba uvádějící tímto diletantským stylem kapelní repertoár, tak se bude asi taky jednat o "to pravé hospodské"...
Publikum, které irskou hudbu v drtivé většině nezná a písně v angličtině si nemůže jen tak z fleku přeložit na místě (o písních v irštině ani nemluvě), má zkrátka nárok vědět, o čem to všechno je.

Podmínky, podmínky, podmínky...
V posledním odstavci úvodní části Revue najdeme tento postřeh : "Na příkladu irských skupin je vidět, že kapela téměř na počátku své existence vyjíždí na zahraniční turné a tomu členové podřídí vše. U nás se něčeho podobného kapely asi bojí a nebo nejsou schopné navázat odpovídající kontakty." Myslím,  že jakkoliv je pro naše prostředí užitečné porovnávat, jak jsou na tom kapely v Irsku s prezentací vlastního repertoáru a s celkovou úrovní vystupování s tím, co předvádějí kapely v ČR, určitě nelze toto porovnání provést ve všem. Rozhodně ne v souvislosti s vystupováním v zahraničí.
Ostrovní kapela má už z principu daleko větší šanci protlačit se na pódia evropských festivalů než kapela z ČR, která musí nejprve přesvědčit zahraniční posluchače o tom, že není levnou českou náhražkou kvalitního irského interpreta (i tak už se mnoho kapel z tuzemské scény na pódiích festivalů v sousedních i vzdálenějších zemích objevilo, nuže, nejsme na tom až tak bídně:-)). Co se týče vystupování v rámci zahraničního turné, netřeba si nic nalhávat - ani největší hvězdy české world music (do této škatulky chtě nechtě spadá i ITM) na turné moc nevyjíždějí, mají zpravidla zacíleno jen na jeden konkrétní festival. Pokud by se někdy usmálo štěstí na českou kapelu hrající irský trad a vyrazila by za hranice na delší "šňůru", zcela jistě se tak nestane díky kontaktům, které byly získány v rámci ČR.
[Mimochodem, pokud bych měl na výše uvedený odstavec Revue reagovat trochu impulsivněji, tak by odpověď vypadala asi následovně: "Nikoliv, Vašku, české kapely se u nás něčeho podobného nebojí, akorát musí jednotliví členové ve všední dny chodit do práce. Nebo si mají vzít na tour dovolenou?" :-)]

Jak dál?
V posledním bodu tohoto příspěvku bych se rád zaměřil na jednu z možných příčin menšího zájmu o ITM v rámci naší malé Poblacht na Séice. Nejedná se zde tedy přímo o reakci na nějaký konkrétní postřeh únorové Revue. Nicméně i tam je zmíněno slovo, jemuž by bylo záhodno věnovat daleko více pozornosti - propagace.
Způsob, jakým se někteří organizátoři akcí u nás snaží nalákat posluchače, bývá, mírně řečeno, velmi tragický. Namísto toho, aby je s irskou hudbou blíže seznamoval, tak jim vnáší do hlav ještě větší zmatek a chaos. Zaměňování pojmů keltská a irská hudba se dá ještě mnohdy překousnout (když už to tam v letáku nebo na plakátu chtějí, tak budiž), označování ITM za dobovou hudbu už je ovšem daleko za hranicí zdravého uvažování. Stačí si v letním období pročíst plakáty zvoucí na různé hradní slavnosti aj., lze tam opravdu najít spoustu "klenotů". Týká se to i jiných akcí - k pozvánce na jeden hudební večer v Plzni jsem se poměrně nedávno dočetl, že tam zahrají nejlepší místní kapely hrající irskou hudbu, přitom jedna ze tří uvedených kapel hrála středověk a kolem irské hudby tedy neprojela ani na kole. K tomuto zjištění mi stačilo půl minuty vyhledávání na Googlu. Opravdu si pořadatelé této akce myslí, že jsou posluchači takoví pitomci a ochotně zhltnou každé slovo z plakátu?
Situaci často nepřispívají ani samotné kapely se svou sebepropagací. Značku "irská hudba" u nás používá mnoho interpretů, při bližším poslechu však lze v četných případech zjistit, že se jedná o vědomou či nevědomou blamáž. Přátelé z mého okolí mi občas líčí příhody typu "Viděl jsem na plakátě, že hrají irskou hudbu, tak jsem na to zašel. A na místě pak slyším jenom nějaký folk / bigbít, kde občas někdo zahudlá na flétnu, do toho se přidají housle..." Zkušenější posluchač (nemusí se jednat přímo o posluchače ITM) je schopen tento "fake" rozeznat, netuším ovšem, jak moc to zvládne naprostý laik. Nezbývá než doufat, že nebudou všichni interpreti používající zmíněnou značku naházeni většinovým posluchačstvem do jednoho pytle s nápisem "nudná upidlikaná irská muzika". Asi je potřeba, aby se i někdo ze zkušených hráčů občas ozval, když narazí na nějakou tu blamáž nebo na projev hudební fušeřiny vydávaný za irskou hudbu. Z blogu si ovšem irtrad verzi Hudebních masakrů dělat nechci. Zatím! 3:-)

úterý 17. února 2015

Gradam Ceoil se blíží

V neděli 22. 2. ve 22:30 našeho času odvysílá irská stanice TG4 pořad Gradam Ceoil, tedy udílení cen osobnostem spojeným s tradiční irskou hudbou. Poměrně trefně bývají tyto ceny označovány za "Oskary" v rámci žánru ITM.
Letos bude ocenění Gradam Ceoil udíleno v šesti kategoriích. Mile mě překvapila kategorie Gradam Comaoine TG4 (Special Contribution), v rámci níž putuje cena přímo k celé instituci - Irish Traditional Music Archive. Přínos tohoto archivu pro irskou tradiční hudbu je nezpochybnitelný. Velkou měrou k tomu přispěl i jeho (nyní odstupující) ředitel Nicholas Carolan, který ITMA po dlouhá léta vedl a velmi důstojně reprezentoval. Svou tvář mj. propůjčil pořadu Siar an Bóthar (je vysílán na stanici TG4, popř. na RTÉ v anglicky namluvené verzi Come West Along the Road), v němž z pozice moderátora poskytl k nahlédnutí mnoho archivních videozáznamů zachycujících projevy hudebního i tanečního folkloru Irska, samozřejmě s patřičným erudovaným komentářem.
Gradam Ceoil bude možné sledovat online na stránce http://www.tg4.tv/beo.html?l=ie.

Odkazy:
www.gradam.ie
www.itma.ie