Grrrr!

Těšil jsem na to docela dlouho, vlastně od té doby, kdy došlo ke změně na letní čas. Nechci se moc opakovat, ale pro připomenutí - na SELČ neboli středoevropský letní čas si odmítám zvykat, protože si myslím, že je to prostě zhovadilost, přesněji řečeno - úplně zbytečný byrokratický přežitek. Rozhodl jsem se jej proto bojkotovat a na hodinkách jsem nechal klasický SEČ. Pochopitelně jsem si tu jednu hodinu v duchu vždycky přičetl, takže nešlo o úplný bojkot. Jinak bych chodil všude o hodinu pozdě. Možná by to vyučující na přednáškách nějak vydýchali, kdoví, ale s cestováním by to bylo horší... ledaže bych jezdil ECéčkama, u kterých se dá i hodinové zpoždění předpokládat.
Dnes v noci měl skončit můj bojkot letního času. Těšil jsem se na ten pocit, že se mi podařilo udržet si na hodinkách SEČ až do dne, kdy začne zase platit. Jenže... Hodinky se zastavily. Stalo se to v 01:58:23 (čili těsně před třetí hodinou letního času). Samozřejmě jsem si toho všiml až ráno. Za normálních okolností by mě to nijak nevyvedlo z míry. Vybitá baterie, no a co. Jenže když je to v den před návratem do SEČ? To dokáže pokazit den...

Reportáž z rosického "Saundčeku"

Nově otevřené Zámecké kulturní centrum Rosice se stalo v pátečních večerních hodinách dějištěm svérázné akce s krycím názvem "MusicDanceJamSession". Zasvěcení pochopitelně vědí, že se jednalo o jednu z prvních neoficiálních zvukových zkoušek těchto prostor. Na zvukovou zkoušku však mnohdy nedorazí ani učinkující ("Pojď Karle, musíme zvučit."), proto bylo zapotřebí i krycího názvu, aby se aspoň někdo dostavil.
Vzhledem ke kvalitě prostorů (hlavně, co se týče akustiky) a převládajícímu počtu nástrojů s hlasitějším volume (dudy, dudy, dudy...), nebylo zapotřebí ozvučení. Tato skutečnost výrazně ovlivnila rozpočet akce. Ušetřilo se totiž za zvukaře, protože zvukař, který by dobrovolně zvučil dvoje dudy, housle a perkuse, to je něco jako yetti - nikdo ho neviděl.
Nechyběla zde ani "zahraniční" návštěva. V průběhu akce se zčistajasna objevil v sálu představitel řecké menšiny na Moravě. Soudě podle jeho obleku, mohlo se jednat i o předvoj významnější delegace, která se však vlivem nejasných okolností "zapomněla" někde na cestě.
Program pokračoval v duchu orientálních melodií dua loutna - buben. Hudba tohoto dua posloužila jako podklad k choreografii dvoučlenného tanečního ansámblu. Závěr programu byl ve znamení moravských gajd a houslí, popř. malého cimbálku. Akce se tentokrát výrazně neprotáhla ani přes půlnoc, protože již po jedenácté hodině se polovina tanečního ansámblu nacházela ve značně podroušeném stavu. Pro jednu z tanečnic to mohl být mnohem intenzivnější zážitek, když místo dvou hudebníků viděla hned šestičlennou kapelu, brzy se však dostavily problémy s chůzí. Korunu všemu nakonec nasadila malá závada na kostýmu - jeho vrchní část vypověděla poslušnost a hrozilo odhalení intimnějších partií (pozn.: pro účely toho druhu tance, během něhož dochází k postupnému odhalování tanečnice, není kulturní centrum zatím plně vyhovující, především kvůli nedostatkům technického rázu - absence tyče na pódiu apod.).
Krátký referát na téma "Rozdíly dudáckých píšťal západního a východního okruhu Evropy" se proto přesunul na následující den. Po jeho přednesení organizátorem akce Ondřejem T. byl posluchač (shodou okolností autor tohoto textu) schopen snadno rozeznat jednotlivé píšťaly. Pravda, k určení bulharské příslušnosti píšťaly postačil malý nápis v cyrilici... Tak jako tak to byl úspěch po nezdarech workshopu hry na gadulku na akci zvané MHFST.

Dopáleno jest!

Atmosféru v pálenici je těžké popisovat. Musí se to prostě prožít. Takže nechám pro tentokrát víc promluvit fotky:

Aničko, tiše závidím:-)

Do Belfastu se chystám asi už od léta. Přesněji řečeno, mé plánování týdenního výletu na sever Irska se vlastně skládá ze dvou fází - v první fázi si naplánuji datum odletu a návratu, ve druhé to pak přesunuji na další možné termíny. Bohužel je to tak, týdenní výlet do Belfastu nemůžu považovat za "neodkladnou" záležitost, protože se nakonec vždycky objeví na obzoru nějaká tuzemská akce, kterou nechci propásnout. A občas se ozvou i nějaké povinnosti. Takže nakonec budu rád, když se v belfastských pubech objevím někdy v listopadu. Jedno je totiž jisté - jednou se tam zase ukázat musím. Jinak mi moje podvědomí udělá z každého snu exkurz po belfastských sešnách...
Belfast asi bežného turistu ničím moc nenadchne - zelené kopečky a útesy na západním pobřeží jsou přece jenom větším lákadlem než ne zrovna nejčistší ulice s mnohdy podivnými murals, které připomínají jejich hořkou minulost. Na druhou stranu je třeba říct, že toto město po kulturní stránce neuvěřitelně ožívá. Takže každý milovník irské kultury (jazyk, hudba, tanec) si tam přijde na své...
Jednou z osob, o kterých si nedovolím ani setinu sekundy zapochybovat, že by se v Belfastu jaksepatří "nevyřádili", je i Anička z Olomouce. Její deník doporučuji navštívit, takže jej přidávám i do bočního panelu k doporučeným blogům. O tom, kdo to je, co studuje, jak se do Belfastu dostala a co všehno jí tam zaujalo, se čtenář dozví právě tam.
A já můžu jen doufat, že se mi podaří booknout na listopad nějaké levné letenky...

Jedna příjemná zpráva

Když jsem ráno brouzdal po stránkách hudebního vydavatelství Indies (celým názvem Indies Happy Trails), moji pozornosti nemohla uniknout zpráva o chystaném CD projektu Garcia - 30.10. vydají v pořadí druhé album Before Dawn.
Zveřejněný tracklist vypadá velmi slibně. Podobně jako jejich debutové Woven Ways bude obsahovat mnoho tradičních i převzatých písní (nejenom z oblasti Irska, Skotska či Anglie - nově se objeví také něco z Garcíina španělského repertoáru). Ani na autorské skladby nebude nouze, osobně doufám, že se na albu objeví i nějaký instrumentální klenot ve stylu Via / Happy Man Burrito.
Je myslím na co se těšit. K minulému albu Woven ways mám velmi kladný vztah. Hodně tomu přispěly i okolnosti, za jakých jsem si album koupil - bylo to totiž ve stejný den, kdy jsem se dostal na vysokou. Muzika do tehdejší atmosféry začínajícího léta úžasně zapasovala. Ještě když jsem šel v pozdních nočních hodinách ze steak baru přes Lužánky a měl vypito větší množství černých kozlíků, tak mi v uších zněla píseň Níl 'Na Lá. Zajímavé je, že jsem tehdy ani neměl ponětí, o čem se v té písni zpívá... nějak mi to prostě sedlo do uší:-).
Dost bylo ale nostalgie. Věřím, že díky této hudbě bude období nastupující zimy o něco snesitelnější. A potěší tak, jak se jim to kdysi podařilo na začátku "pomaturitního" léta:-).

Odkazy:

Info o albu Before Dawn

Garcia na Myspace